Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz

Shoujo-ai na druhou...

22. 10. 2006

Poslední polibek

Bála jsem se říct pravdu. Minako na mě koukala tak vražedně, opovrženě a naštvaně… ,,Tak co?!‘‘ vyprskla znova. Mlčky koukám do země, oči mi začínají slzet, chce se mi brečet. Hrdlo mám stáhnuté úzkostí. Taková ostuda, takový trapas. Ach Minako, jak to mám říct, jak se omluvit, jak to vysvětlit:,,Já…‘‘odmlčím se. Co teď? Pravda je tak divná, já jsem tak divná…

            ,,A dál?‘‘ Minako má vztek, dobře to na ní poznám:,,Já sem… víš…no…‘‘ rozklepala se mi brada. Začala jsem brečet. Dneškem přijdu o kamarádku a udělám si ostudu po vesnici.

            Co se vlastně stalo? No, ono se to i blbě píše. Víš deníčku, Minako znám už dlouho, je tak krásná a hodná. Pletu si jí s andělem. Prostě jsem nevydržela a vrhla jsem se na ní. Políbila jí, shodila na postel a… chtěla jsem jí znásilnit. Má ale větší sílu než já. Odhodila mě na zem:,,Pročs to udělala?!‘‘ vykřikla otřela si pusu. Štítí se mě. Taková ostuda. No a už se vracíme, spíše dostáváme k oné situaci. Říct pravdu občas bolí. Po chvilce koktání konečně vypísknu:,,Miluju tě!!!‘‘ To ticho. To hrobové a trapné ticho mě mučilo. Minako změnila výraz v obličeji. Asi nechápala. Chvíli na mě hleděla a pak vstala:,,Odcházím.‘‘ bouchly dveře. Sedím se slzami v očích na zemi. Přišla jsem o ní! Sama jsem se postarala o to, abych jí ztratila.

            To je konec. Ta bolest u srdce je nesnesitelná. Ležím na zemi v louži krve. V jedné ruce držím ostrý střep se kterým jsem si podřezala žíly. Nemohla bych dál žít bez Minako. Cítím, jak se blíží konec, jak tlukot srdce utichá a pořád si v duchu říkám, že smrt je vysvobození, nikoliv trest.

 

Zlobivé pojistky

Sedím na balkóně. Venku je zima a já mám na sobě jenom noční košili. Srdce mi buší jako zvon. Mohla bych jít domu, ale…ehm… trochu se bojím. Nikdo doma není, jsem tu sama. Všude se svítilo, chodila jsem s nožem po bytě a hledala ,,něco‘‘, co mě může ohrozit. Ale teď vypadl proud, všude je tma a tak jsem tu schovaná na balkóně, zmrzlá jako rampouch. Jsem fakt posera. Ach jo. Co teď? Proč se doma cítím bezpečně jenom když jsou tam rodiče? Mám jen jednu možnost. Zaklepat na sousedku Mieko. Ale je to lesba a zrovna já se jí líbím. Ale co. Večer s lesbou zmáknu. Nebudu reagovat na její narážky a budu si jí držet od těla. Vstávám a rychle vybíhám z bytu.

            ,,Ahoj Mieko. Já mám problém…vypadl mi proud a neumím to nahodit.‘‘ Proč se tak divně usmívá? Ach jo, to je noc... ,,Můžeš spát u mě. Poď.‘‘ nesmělým krokem vcházím dovnitř. Do hlavy mi vlétla otázka. Nebylo by lepší bát se sama doma po tmě? Asi bylo, ale je pozdě. Celá zatuhlá sedím v křesle, co nejdál od ní:,,Máš krásnou košilku.‘‘ to ne, tohle je moc. Ten hlas, jakým to řekla. ,,Díky.‘‘Mieko vstala, došla ke mně a sedla na můj klín. Kdybych bývala stála, nevytvořil by se klín a Mieko by do něj nemohla nikdy sednout. Začala mě hladit po vlasech:,,A-asi bych měla zavolat opraváře na ten proud, viď?‘‘ Mieko mě neposlouchala. Políbila mě na krk. Zrudla jsem jako rajče:,,Ehm, Mieko?‘‘ Nic. Políbila mě na klíční kost a začala mi stahovat ramínko od košile:,,Ne!‘‘ vypískla jsem a opatrně jsem jí začala odstrkovat. Chytila mě za ruce a začala mě líbat. Zavřela jsem oči. Cítila jsem ten její jazyk v mé puse, nešlo se bránit. Byla jsem uzavřená mezi ní a opěrátkem křesla. Že já sem lezla. Pořád mě líbá, rukama mi začala sjíždět pod košili. Hladila mě na zádech. Naskočila mi husí kůže. Po chvilce jsem si uvědomila, že už ani na sobě nemám košili. Totálně nahá. Ty její polibky byly čím dál tím víc plné vášně. Chtě nechtě, ale spíš chtě…začala jsem se oddávat jejím polibkům. Všechny její doteky a polibky jsem jí začala oplácet. Líbí se mi to! S holkou! Jsem snad lesba? Ale co, jedna noc nic neznamená. Najednou cítím, jak mi šahá mezi nohy. Párkrát jsem sebou cukla. Každý její dotyk mě dráždil a mezi nohama nejvíc. Podívala se na s úsměvem. Cítím, jak rudnu a to opravdu pořádně. Mieko vstává a přenáší mě do ložnice na postel. Pokládá mě na lopatky a začíná mě líbat na vnitřních stehnech. A pak sjela jazykem i mezi nohy. Vzdychla jsem, aniž bych chtěla. Bylo to úžasný. Tak moc se mi to líbilo, to napětí, to vzrušení co tu panovalo. Opravdu to byla nádhera. Když Mieko přestala dráždit poštěváček, chytila jsem jí za vlasy a přitiskla jí zpět mezi nohy. Chtěla jsem docílit vrcholu. Mieko mi to splnila. Cítila jsem, jak začínám vlhnout. Byl to krásný pocit. Nechtěla jsem ale zůstat pozadu. Mieko si lehla na záda a já jí jazykem dráždila bradavky . Jemně jsem je objížděla jazykem a pokračovala jsem na břicho, na pupík a mezi nohy. Strašně mě vzrušovalo, jak Mieko krásně vzdychá. Snažila jsem se být jemná a zároveň vášnivě divoká. Mieko dosáhla vrcholu, stejně jako já. Pak jsme se k sobě přitiskly, ještě jsme se políbily a já cítila, že usínám. Mieko zrovna tak.

            Co jsem to provedla. Ježíš! Tohle je hrozný ráno. Ležím nahá v posteli a nejsem tu sama. V objetí mě drží nahá Mieko. No to jsem teda přepískla. Opatrně vstávám. Kde je…

,,Hledáš košili?‘‘

,,Juj! Ahoj Mieko.‘‘

,,Ahoj lásko. Košilku máš pod mým polštářem. To abys mi ráno neutekla.Chceš jí?‘‘ červenám se jako rajče. Jít k ní na postel a natáhnout se pro pyžamo… ,,Na.‘‘

hodila po mě mou košili:,,díky za tuhle noc.‘‘

,,Není zač.‘‘ takový trapas. Rychle se oblíkám a mizím z tohoto bytu.

            Doma a za světla. Taková pohoda. Konečně přijel opravář na pojistky. Zarazila mě jeho závěrečná věta:,,Někdo vám úmyslně vyhodil pojistky.‘‘ pousmála jsem se. Bylo mi jasné, kdo to byl...    

 

 

 

 

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář