Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz

Oogami Part2/2

15. 10. 2007

DVA

 

 

Cestu, kudy nyní šli, už Oogami dokázal identifikovat. Šli zpátky na nádvoří. Všichni elfové, co postávali kolem, byli pryč. Jako by už divadlo skončilo a oni se mohli vrátit zpátky ke svým původním činnostem. Zůstali tam jen ten ušatec a ten elf, stále ještě spolu bojovali.

Když je Oogami pozoroval, vracely se mu vzpomínky. Tomu elfovi muselo být jasné, že ušatce neporazí, ale stejně se o to snažil. Jako tehdy on proti Keiichimu. Stejně marné pokusy. Znovu a znovu, stále dokola…

Lyzen šel stále dál, přeskočil nízkou terasu, která byla po celé délce nádvoří a vydal si to směrem k nim. Oogami se nechtěl ztrapnit přelézáním, nebylo to vysoké, ale také se obával možného trapasu při přeskakování a modlil se, aby třeba nezakopnul nebo tak něco. Štěstěna stála při něm, takže sice asi ne moc elegantně, ale bez zaškobrtnutí přistál na druhé straně.

Když ti dva viděli, že jde Lyzen k nim, zanechali boje. Ušatec kývl na pozdrav, elf se poklonil a pak už jen počkali, až k nim dojde i Oogami. Nevěděl, co má dělat, tak jen lehce kývnul hlavou.

„Tohle je Oogami,“ pronesl Lyzen celkem zbytečně. „Tohle,“ ukázal na ušatce, „tohle je můj nejstarší syn, Ruga.“ Ruga se neměl k tomu nějak dát najevo, že Oogamiho zdraví. Jen se mu zabodával do očí a to Oogamiho vyvádělo z míry. Jako by byl doteď klidný… „A myslím, že jednoho z našich vojenských velitelů ti ani představovat nemusím, ne?“

Oogami se zarazil a začal si dotyčného prohlížet. Zatím mu tedy skoro všichni elfové přišli stejní, světlovlasí, krásní, dokonalí atd., ale něco v tom pohledu bylo Oogamimu přeci jen známé, co to…

Najednou mu svitlo.

„Koumei?“ zeptal se opatrně a chlapec se usmál.

„K vašim službám,“ začal, pak jako by si to ale rozmyslel a vrátil se do dětských let. „Ahoj zpátky, Oogami.“ A jako by tam nikdo jiný nebyl, k němu popoběhl a objal ho. Oogami byl lehce zaražený, ale byl rád. Protože je tu alespoň někdo, koho zná, ačkoliv se přes deset let neviděli. Byl vždycky jeho nejlepší kamarád.

Vždycky.

Chtěl začít něčím jako ‚Pamatuješ, jak jsme spolu vylezli na střechu domu a volali na tvou babičku, že za náma nemůže?‘ nebo ‚Jak se tam mají, u nás? Co Arashi?‘ nebo třeba ‚Pamatuješ na tu míšenku, Quin se jmenovala… no, jak jsi za ní pořád běhal…‘ ale věděl, že něco takového není možné. Alespoň ne hned… Jen doufal, že se Koumei moc nezměnil, že s ním nezacvičil post velitele…

„Koumeji, nechávám ti ho na starost, co ty na to?“ řekl Lyzen a měl se k odchodu, pak se ještě otočil. „Jo, myslím, že by si dost potřeboval zlepšit bojové schopnosti. Jak jsem vám říkal, v jejich světě se bojuje na dálku, takže se to tam neučí. Ale základy má…“ Pak bez dalšího slova odešel a nechal Oogamiho stát s otevřenou pusou.

Zase opět se stalo to, co nesnášel. O něm bez něj.

Ksakru!

Chvíli tam tak stáli,k všichni tři a dívali se na sebe. Ruga opravdu nejevil sebemenší zájem, vypadal přesně tak, jako jeho matka – ostražitý před vetřelcem, který k tomu nic neumí.

„Proč?“ začal Ruga. Oogami se na něj nechápavě zadíval. „Proč ty?“

Oogami pokrčil rameny. Nevěděl toho o mnoho více.

Ruga byl stejně vysoký jako jeho otec, dlouhé vlasy měl ale tmavší a v obličeji se spíš podobal matce. Uši a ocas měl tmavší než Lyzen, oči měl ale stejně křišťálově modré. Jak si Oogami všiml, asi to bude znak toho, že má v sobě elfskou krev… Oblečený byl ale v tmavých barvách, narozdíl od světlých elfů. Vlci asi raději žijí ve stínech. To sídlo ze skály by tomu odpovídalo.

Elegantní chůzí došel Ruga na druhou stranu cvičiště, Oogami se nějak neměl k tomu něco povídat, tak mlčel a jen ho pozoroval. Ruga se vracel s mečem. Nedošel až k němu, jen na něj štěknul: „Chytej!“

Oogami byl v tu chvíli rád za svoje reflexy, protože kdyby meč pustil, hned by měl na pověst nemehla zaděláno. Meč byl o trochu kratší než katany, na které byl zvyklý, ale o něco těžší. Nějak ale cítil, že mu to vyhovuje. Trochu si s tím zamával a spokojeně se usmál. Pokud to vybral Ruga, byla to náhoda. Nebo…

Jako by mu Ruga četl myšlenky… „Tenhle meč nechal vyrobit otec. Speciálně pro tebe.“ Vyslovil to téměř s opovržením. „Prý je to podobné tomu, na co jsi zvyklý z těch vašich her.“ Chvíli se odmlčel, ale pokračoval tak výsměšným tónem, že měl Oogami chuť mu jednu vrazit. „Prý byly ty meče ze dřeva. Dřevo… Jako hračky pro pětileté děti…“

„Byl to sport,“ odsekl Oogami. Nechtěl se hned rozhádat s Lyzenovo synem, ale on ho vysloveně provokoval. „Nebyl za účelem se navzájem zabít.“

„Ale já,“ pokračoval Ruga a připravoval se k boji. Oogami začal být opatrnější. „Já nemám meče ze dřeva. Takže pokud nechceš, abych tě zranil,“ ušklíbl se, „budeš muset být rychlý…“ a vyrazil.

Dal Oogamimu jen chvíli, ta ale naštěstí stačila. Odrazil první útok a odskočil. Hned se vyhnul dalšímu útoku. Byl v jasné nevýhodě, protože Ruga měl meče dva. A vůbec nebral v ohledu Oogamiho schopnosti a nedržel se zpátky. Chtěl ho ponížit, to bylo jasné. Oogami se vyhnul dalšímu útoku. Vůbec neměl čas sám zaútočit, Ruga byl rychlý, dobře se bránil a neměl v obraně žádné skuliny. Oogamiho štvalo, že sotva sem přijde, hned je na něho útočeno. Na náladě mu nepřidal fakt, že se objevilo několik elfů, kteří je pozorovali. A nejspíš se jen tiše smáli, jaký je Oogami poleno…

Netušil, jak dlouho se jen bránil. Pět minut, možná deset, začínal však být unavený. Na kendu nikdy nepotřeboval tolik smyslů najednou, tolik síly a vytrvalosti. Proto došlo k tomu, co bylo nevyhnutelné od začátku. Oogami špatně odhadl Rugův směr a skočil mu přímo do pasti, načež mu Ruga jedním mečem vyrazil ten jeho a druhý mu tupou stranou přitiskl ke krku.

To byl konec.

Dýchali oba zhluboka, hledíce si do očí.

Nakonec to Oogami nevydržel. „Tak co, jsem až tak hroznej?“ zeptal se.

Ruga neodpověděl, jen odfrkl a odešel.

Z ochozů se ozval potlesk. Nejdřív jen slabý, ale pak sílil, Oogami se zvedal a vůbec netušil, co se děje. Zmateně přebíhal očima od Rugy přes Koumeie k elfům a vlkům na ochozech a cítil, že mu začínají červenat uši.

Koumei stál vedle něho a podával mu meč. „Ten potlesk patří tobě,“ řekl.

„Co-cože? Vždyť mě Ruga porazil, ne? Proč by mi tleskali?“

Koumei se podíval směrem, kterým Ruga odcházel. „Porazil tě, protože porazí skoro každého. Tvé schopnosti při boji s Rugem nezávisí na tom, jestli to poraníš nebo porazíš, ale většinou na tom, jak dlouho odoláváš jeho útokům. Pokud umíš teď tohle, tak máš silné předpoklady k tomu ho jednou porazit. A on to poznal. Proto tě bude nesnášet ještě víc, dej si na něj pozor. Ale stejně si myslím, že s ohledem na otce si nic nedovolí…“

„Ale vždyť jsem jen uhýbal,“ bránil se Oogami. Elfové už zmlkli a pomalu odcházeli.

„Co v tom vašem sportu znamenalo zvítězit?“

„Třikrát se trefit do některé části těla nebo vyrazit meč z ruky,“ ujasnil mu to Oogami.

Koumei už nic neřekl. Jen se usmíval.

Oogami ho následoval zpátky do domu, zase kličkovali chodbami a Oogami nechápal, jak se tam mohl někdo vyznat. Pak se objevilo točité schodiště do dalšího patra a Koumei začal mluvit.

„Horní patro slouží jako obytná část pro Lordovo rodinu a další nejvyšší, jako je velekněz, velitelé vojsk nebo vzácné návštěvy. Patro, ve kterém jsi byl doteď, rodinu reprezentuje, jsou tam hlavní místnosti, přijímací sály a místo na slavnosti. A Oddělené patro je pro sloužící, jsou tam stále a prostě ty špinavější práce. Proto se mu říká Oddělené. Vede tam také jedna cesta z horního patra. Vede do skály, kde je podzemní jezero, používáme ho jako lázeň. Je ovládnuté kouzly, takže není třeba se ho bát.“

Proč by se měl Oogami bát vody? To nechápal… Myslel tím Koumei třeba strach ze záplav v případě dešťů. Nebo snad, už jen ta představa přišla Oogamimu hrozná, nebo snad voda v jezeře žije svým vlastním životem?

 Potřásl hlavou, aby zahnal tyto děsivé myšlenky a věnoval svou pozornost výzdobě domu. Bylo třeba říci, že ačkoliv ta spodní část moc zdobená nebyla, ta hořejší to vynahrazovala. Nebylo to přeplácané, ale vkusné. Motivy stromů a dalších přírodních věcí vysoce převažovaly to ostatní, byla zde hlavně zelená, hnědá a žlutá, i když se objevovaly i tmavší barvy. A sloupy, oblouky a okna, sem tam obrazy, tapisérie a květiny podtrhovaly elfský ráz domu.

Koumei pokračoval. „Vlci dávali a dávají přednost chladu a skalám, proto byl ten dům postaven tady. Je to kompromis, aby byli všichni ochotní tu bydlet. V pokojích víc ke skále bydlí Lady Karura a její potomci, Lord Lyzen a ostatní elfové žijí víc k lesu, kde je více světla a tepla. Je tu i knihovna, tam si budeš muset dohnat znalosti ohledně Shinkenu, brzy ti bude přidělen i nějaký učitel ohledně písma, kouzel a tak. Jo, knihovna je v prvním patře v místnostech ve skále, to znamená vedle hlavního sálu, kde jsi byl nejspíš ukázán Lady Karuře…“

Oogami zvedl ruku, aby Koumeie umlčel. „Prosím tě, už toho nech, mám úplně přeplněný harddisk…“ Byla to hláška ze Země a Oogami si neuvědomoval, že Koumei absolutně netuší, o co jde. Ten proto koukal nechápavě. „Promiň, to neznáš… jen jsem chtěl říct, že mám plnou hlavu informací… Nešlo by to nechat na zítra?“

„Jo, jistě,“ kývl Koumei. „Už jsme stejně u tvého pokoje. Můžeš si konečně sundal tu podivnou věc ze svých zad a odpočinout si.“

Oogami si až teď uvědomil, že má na zádech batoh.  To ještě s tím dokázal bojovat s Rugem? Fíha…

„Jinak zítra si pro tebe zajdu, až se vzbudíš. Večeři ti přinesou do pokoje. Jo, to ještě nevíš – v jídelně se společně jí pouze v případě, že jsou přítomní všichni z rodiny. To dnes není a dlouho nebude, protože… no, to bych tě unavoval dalšíma věcma ohledně Shinkenu… Nechám tě už odpočívat, nabrat síly do zítřka. Měj se.“

„Ahoj,“ řekl jen Oogami. Pak si ještě vzpomněl. „Koumeji?“

„Copak?“

„Říkal jsi, že Ruga neporazí jen pár lidí. Kdo to je?“

Koumei se usmál. „Lord Lyzen a Lady Karura. A pak taky slečna Kazane, druhá nejstarší z dětí. Bojuje s Rugem jen občas, ale když už, tak ho vždy porazí a mladý pán se vždy vymlouvá, že s ní nebojoval naplno, protože je holka a k tomu jeho sestra…“

Pak se mu Koumei lehce uklonil – cože?! – a nechal Oogamiho ve svých úvahách. Oogami si vzdychl, otevřel dveře a vešel do svého nového pokoje.

Doufal, že následujících pár měsíců přežije ve zdraví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Krásný

(FreeDreamerin, 15. 4. 2008 21:10)

Moc se mi líbí tvůj způsob psaní. Hodně mi to připomíná Ch. Paoliniho a jeho trilogii o Eragonovi.

Dobrý

(Kitikara, 21. 10. 2007 17:00)

Asi bych to neměla tak hltat, ale číst pomalu se to fakt nedá. Moc se mi to líbilo.

*.*

(Arashinka, 19. 10. 2007 21:48)

Supeeeer kd ybude pokráčko??

Skvělý

(Ajame, 19. 10. 2007 13:56)

Líbí se mi to. Už se nemohu dočkat na další díl.

super

(fril02, 18. 10. 2007 19:35)

fakt dobrý ale už trochu nedávám to čekání vim lidi toho maj moc, ale stejně... ještě jednou fakt dobrý!!!

jojoJO!!!

(Tigie, 17. 10. 2007 11:38)

Tak na tohle sednou jen dvě věci: Jupííííííííííííííy! a Skvělééééééééééééééééé! Ale doufám, že to sem nebudeš dávat v tak dlouhých intervalech, protože já už jsem z toho čekání zralá do blázince!

.......

(mája, 16. 10. 2007 18:25)

Super,moc povedené. Ten ruga ho v lásce asi vážně moc nemá a to ho viděl jen jednou v životě.No každopádně už se moc teším na další díl.

Jupíí

(Tercza, 16. 10. 2007 18:02)

skvěle.. já věděla, že se dočkám..:)
tohle je skvělá kapitola a už netrpělivě vyčkávám další..:)

Hihi

(Autorka Šárka, 16. 10. 2007 13:53)

Tak já vás mučím, jo?
=) =) =)
Každopádně si v tom libuji... No, pokud jde o délku, mně to přijde dost. Mám i kratší části, a to už je sem NEBUDU dávat po dvou. Nestíhám psát, doma je stále seklá se devátá kapitola, absolutně netuším, jak jí rozseknu. A nebojte, ty souboje tam budou, do té deváté jich tam moc nebude, pořádně rozepsané jen dva, ale dál už se to bude lepšit... jen si musím někde sehnat nějaký fantasy knihy, ať vím, jak to psát...
Tak zatím papa

Kráátkéé!

(Nex, 16. 10. 2007 0:40)

Já se tak těším a ono je to tak kratinké! Ale tak krásné - to..to je mučení abys věděla, to je od tebe moooc ošklivé, víš?! :-)

*****

(ki °-°, 15. 10. 2007 23:38)

já jen doufám, že si nebudu muset zvykat na to mučení... *_-

waiiiiiiiii *-*

(Isaaca, 15. 10. 2007 21:35)

už se nemůžu dočkat pokráčka... tak jako pokaždý, když čtu Oogamiho xD

Kawaii

(Nakamura Asuka, 15. 10. 2007 19:17)

Mno tak to je úžasný :D...už se těšim na další díl );))

jůůůůůůj!

(E..., 15. 10. 2007 18:37)

hezký!! *sedí s očima vyvalenýma na monitor a furt jen čumí* hezkýýý!! tak teda chudák oogami, nevypadá to tam zrovna růžově xD... taky ci pokráčko!!

!!!!!!!!!!!!!!!!?!!!!!!!!!!!!!!!!

(Lirael, 15. 10. 2007 17:23)

WOW jako hodne dobry...moc semi to libilo..tech zapasu bych chtela vic...=DD a trebas i bez mece..=DD ..jen to ma takovou malou chybicku..je to mocinky kratoucky...=(...tak doufam ze to priste bude delsi...=PPP asik sem moc narocna ..ale to musim...jeste bys nam zlenivela...=DD tka zatima hodne zdaru..
L.