Oogami 3/2
DVA
Probudil se. Nevěděl, kde je… a chvíli ani kdo je. Proč leží v posteli? Proč je v cizím pokoji? Proč ho tak strašně bolí hlava? Co se vlastně stalo?
Mozek mu chvíli přeskakoval z vypnutého stavu do polozapnutého a zpátky a chvíli mu trvalo, než si vzpomněl úplně. Než mu došlo, že… že…
Prudce se posadil, aby ho nával krve do hlavy donutil zase si lehnout.
„Už jsi vzhůru?“ ozvalo se vedle něj.
Oogami se poučil, že rychlé pohyby nebudou to pravé a velice pomalu se otočil za hlasem své tety. Seděla v křesle, vlasy měla rozpuštěné, přes ramena přehozený šál a pila něco z kouřícího hrnku. Vypadala velice přešle a pod očima se jí rýsovaly temné kruhy. Asi toho moc nenaspala.
Posadil se. Měl úplně vyschlé hrdlo, nemohl moc mluvit. Jen se na tetu usmál a ona mu úsměv oplatila. A až potom si Oogami všiml, že vedle něj, na stejné posteli, leží Lyzen.
Podíval se na Aisilu, v očích nevyřčenou otázku.
„Bude v pořádku,“ řekla. „Rána už se úplně zahojila, jeho tělo doplňuje tekutiny a pomalu se mu vrací i duchovní síla. Teď už by se mu nemělo nic stát.“
Oogami vydechl.
To je dobře…
Moc dobře.
Aisilu vstala, ze džbánu na stole mu nalila čaj a podala mu ho. Krásně voněl a ještě lépe chutnal – byl sladký a cítil v něm ovoce. Už po prvním doušku cítil, že bolest hlavy pomalu mizí, do těla se mu vracel cit i síla a mizel i knedlík z krku.
„To je dobrý,“ řekl… „Co to je?“
„Obyčejný čaj, dalo by se říct,“ odvětila Aisilu s úsměvem. „Moje receptura. Ideální napajedlo pro vysáté mágy… Používám to hlavně pro sebe, ale řekla jsem si, že by ti mohl přijít k chuti…“
Díval se do hrnku a napadaly ho desítky otázek. Nakonec se zeptal na to nejméně důležité…
„Jak dlouho jsem spal?“
„Asi dva dny.“
Dva dny?
Tak to se nedivil, že je na tom tak bídně.
„Párkrát ses vzbudil, dala jsem ti napít a zase jsi usnul. Byl jsi tak mimo, že předpokládám, že si to nepamatuješ… Lord Lyzen se ale ještě neprobudil… Není se čemu divit, málem zemřel…“
Oogami se podíval se vedle sebe. Lyzen oddychoval pěkně zhluboka a měl mnohem lepší barvu. Celkově vypadal, jako by jen klidně spal a kolem něj už zářila jasná aura… Měl chuť ho pohladit, ale před tetou mu to připadalo nemístné, tak se na něj jen usmál.
„Čistá životní energie, kterou jsi mu dal, mu zachránila život… Ne každý by byl ochoten podstoupit to riziko, ale ty jsi nezaváhal,“ řekla Aisilu a rovněž se usmála. „Musíš ho opravdu milovat z celého svého srdce.“
Oogamimu poskočilo srdce a zrudnul. Jak… jak může? Říct to takhle… přímo? Vždyť je to opravdu vážné tvrzení, tak… jak může?
„Řekla jsem něco špatně?“ otázala se ho, když spatřila jeho reakci. No, v pravé podstatě neřekla, pomyslel si. „Mýlím se snad?“
Na to jí neodpověděl, jen protáhl svůj úsměv a lehce pokrčil rameny.
Vždyť přece…
Jedná se tu o Lyzena.
„Jen mě překvapuje, že to, co jsem mu dal, vystačilo jeho tělu na celou regeneraci,“ vzpomněl si najednou. „Vždyť jeho zranění byla příšerná…“
„Byla,“ potvrdila a teď se pro změnu ona dívala jinam. „Je pravda, že ty jako čistokrevný elf a potomek Vysokých máš v sobě tu nejlepší a nejčistší sílu. Když by ses jí naučil používat pořádně, byl bys schopen dost… velkých věcí v tom odvětví, kterému by ses věnoval… Myslím teď duchovní magii. Bohužel ale v tobě Lord Lyzen probudil jako první část obranné magie, takže ti změnil předpoklady úplně. Já sama jsem doufala, že bych se k tobě mohla dostat k léčitelství, ale jak se na tebe dívám… Myslím, že by ses snažil tak moc zachránit ostatní, že by ses jednoho krásného dne vybil úplně a zemřel bys.“
Teď Oogami nevěděl, jestli to byla pochvala nebo ne, tak radši mlčel.
„Co tím chci říct… V daný okamžik jsi Lordu Lyzenovi skutečně zachránil život, ale bylo třeba udělat ještě pár opatření. Musel dostat další duchovní energii… A jediný, kdo toho byl schopen… byl Rikuson.“
Oogami to trochu předpokládal, z těch pomlk, které dělala, jako by mu říkala něco, co doopravdy nechce slyšet. Oogamimu to ale nevadilo. Rikuson Lyzena miloval… a možná stále ještě miluje, ale pro Oogamiho má před žárlivostí přednost touha ochránit Lyzena, takže to přešel bez komentáře… A vybídl Aisilu, aby pokračovala.
„Rikuson tu byl několikrát. Dvakrát dodal Lordu Lyzenovi energii, chodil jsem, když jsem potřebovala odejít a nebo sem zašel jen tak, jako že na kontrolu… Oogami, já si myslím, že je za tím víc…“
„No jistě,“ potvrdil jí a ona tázavě zvedla obočí. „Přeci… On a Lyzen…“
Zavrtěla hlavou. „Ne, to bude něco jiného. On se totiž nedíval na Lorda Lyzena…“ Zahleděla se na něj a v očích se jí objevil podivný soucitný výraz. „Myslím, že se díval na tebe.“ Zase se na chvíli odmlčela a než pokračovala, upila z hrnku. „Myslím, že mu hrozně křivdíš. Nedokážu to popsat a ani nevím, proč by se jeho… postoje k tobě měly měnit, ale stalo se tak. Měl bys mu dát šanci.“
Když si Oogami zase lehal do postele, myslí mu vířily stovky otázek. Jak to myslela, to s tím Rikusonem? Přestal ho snad nenávidět? Proč? Co Lyzen? Kdy se probudí… a co mu řekne? A nejen to – co se bude dít dál? Co s Gurukem, který uprchl? A hlavně… Myslí mu proběhl obrázek usmívající se dívky s modrýma očima a ohnivě rudými vlasy.
A co Laarii?
***
Nevěděl, jak dlouho ještě spal. Nevěděl ani, zda je den nebo noc. Když se ale probral, Aisilu už tam nebyla. Její místo na židli bylo prázdné a nikdo tam nebyl ani jako záskok. Znamenalo to snad…
Otočil se.
Lyzen seděl, opřený o čelo postele a záda měl vypodložená polštáři. Přes ramena měl přehozen Aisilin šál a upíjel z kouřícího hrnku přesně ten čaj, který pil i Oogami. A usmíval se.
„Ahoj,“ řekl Lyzen.
A Oogami mlčel. Sedl si vedle něj a nevěděl, co má říct… Odpovědět mu na ten pozdrav? Jen tak, jako by nic? I když mu málem umřel? I když…
Asi se tvářil strašně, protože Lyzen se nahnul, podíval se mu do tváře a nevinně se zeptal. „Copak? Koukáš nějak… je ti něco?“
„To TY nejsi v pořádku, ty… ty…“
Oogami se nadechl a chtěl ho poctit nějakou nadávkou, ale do očí mu vhrkly slzy. Vrhl se k němu, objal Lyzena kolem pasu, přitiskl se k němu a úplně tím pana vládce vykolejil…
„Počkej, počkej, v klidu, vyliješ to tu…“ Odložil hrnek stranou a pak objal Oogamiho, který se otřásal přidušovanými vzlyky.
Nechtěl brečet. Nechtěl. Chtěl se tvářit dospěle, ale to celý bylo pryč. Teď mu bylo všechno jedno. Hlavně, že žije. Že je tu s ním. Že ho může držet.
Nejhorší bylo, že dokud o něj málem nepřišel, neuvědomil si to, že bez něj být nemůže… a ani nechce..
Že mu oči musela otevřít smrt.
„Aisilu mi řekla, že jsi mi zachránil život,“ prohlásil Lyzen a tvářil se velice vážně. „Jsem ti za to vděčný…“
Oogami cítil jeho dlaň ve svých vlasech, cítil teplo, které z něj vyzařovalo, cítil, že ho Lyzen políbil do vlasů. Oogami zvedl hlavu. Lyzen se na něj díval s takovou něhou, až Oogamiho opět začaly pálit slzy v očích.
Ne, nechce být bez něj.
Nechce.
Nemůže.
Opatrně se vymanil z jeho náruče a klekl si vedle něj. Chtěl to ze sebe dostat co nejdřív, ale nevěděl jak. Lyzen vypadal, jako by chtěl něco říct, ale Oogami zavrtěl hlavou, aby ho zadržel. Protože by to už pak nemusel dokázat. V prvé řadě ale…
Zvedl ruku a pohladil Lyzena po tváři. Oči se mu rozšířily překvapením, ale držel, když ho Oogami, úplně poprvé sám a z vlastní vůle, políbil. Líbal ho dlouho a zhluboka, jako ještě nikdy, dotýkal se jeho vlasů, vlčích uší, přitiskl se k němu a objal ho kolem krku.
Když ho Oogami přestal líbat, zhluboka vydechla položil mu bradu na rameno.
A o tohle mohl přijít!
Tomuhle se vždycky bránil.
Proč?
„Lyzene?“ začal Oogami opatrně, trochu se toho bál.
„Copak?“
Z jeho hlasu bylo slyšet, že je Oogamiho chováním lehce zaskočen, jako by čekal, co bude dál. A Oogami si uvědomil, že se Lyzen uvolnil. Že z něj jakoby opadla ta tíha, že spadla zeď, kterou mezi ně Oogami svou pošetilostí a rádoby zdravým rozumem postavil.
Že na tento okamžik Lyzen čekal už hodně dlouho.
„Já myslím… ne, já to vím… Miluju tě.“
Chvíli bylo ticho. Jako by oba čekali na toho druhého, jestli něco nedodá.
„Jsem rád,“ pronesl nakonec po chvíli Lyzen a přitiskl si Oogamiho blíž k sobě. „Asi jsem to slyšel. Něco takovýho, když jsem ležel mezi tímto světem a dalším… Chtěl jsem jít dál, ale tvůj hlas mě zavolal zpátky. Za to jsem ti vděčný.“ (*pozn. autorky – vím, že tohle je jak z levný telenovely, ale nemohla jsem si pomoct… :-P*)
Oogami chtěl říct něco podobného. Chtěl mu říct, že když ho tam viděl ležet, že když si myslel, že o něj přijde, že to byl nejhorší okamžik jeho života, že měl pocit, že umírá s ním. Nemohl to ale říct, v krku mu uvízl obrovský knedlík, tak jen zůstal tiše v jeho objetí…
Strávili tak nějakou dobu a i když by Oogami byl velice rád, aby to pokračovalo pořád a stále, vůbec nechtěl rušit to kouzlo okamžiku, ale… Lyzen už byl v pořádku, to bylo dobré, ale museli čelit realitě. Vymanil se z jeho sevření a sedl si vedle něj. Lyzen poznal, že se udála nějaká změna a rovněž se začal tvářit vážně.
„Guruk,“ pronesl Oogami to jméno, které se mu hnusilo a ze kterého měl strach. „Co s ním? Je asi v lidském světě, má Laarii, on… nějak jí ovládl, ona tě málem zabila… ale nebyla to ona! To nemohla být ona…“
Lyzen mlčel, ale ne dlouho. „Vím o tom,“ začal. „Aisilu mi to všechno řekla. Je to z části i moje vina. Nebyl jsem dostatečně ostražitý po tom, co Guruk ovládl Rikusona. Vůbec jsem si nepřipustil, že zaútočí znova a už vůbec by mě nenapadlo, že Rindil…
Já jsem nevěděl, že Rindil má v sobě Guruka. Je pravda, že Rindil byl jeden z posledních kněží řádu, který slavil vrchol své moci právě v době, kdy Guruka zapečetili. Ačkoli lidé, měli víc schopností a znalostí, jak ho udržet pod pokličkou, než démoni, jak mi bylo řečeno… Proto si Dona Daray zvolila právě je…Ale všichni měli za to, že Guruk byl už doopravdy zničen… Řád se rozpadal, kněží umírali bez toho, aby předávali své znalosti dál a myslím si, že ani sám Rindil neznal ani polovinu toho, co ti před ním.
Jeho moc ale musela zeslábnout natolik, že se Guruk probudil. Pohltil Rindila, který se ho nestihl včas zbavit a zabil Roukina, mého vrchního velekněze… Byl to Rindilův žák a můj přítel, to Gurukovi nikdy neodpustím. Musíme za ním do lidského světa. Nejdřív to ale proberu se svou matkou… Ne, s Donou Daray, musíme vymyslet nějaký plán, co s ním…
A to s tou Laarii…“ Lyzen vzdychl. „To nemohl udělat ze dne na den, muselo to mít pomalejší postup… Ty sis nevšiml, že by se nějak změnila?“
Oogami nejdřív zavrtěl hlavou, ale pak si vzpomněl… „Vlastně jo, jednou… Chovala se divně, jako by dospěle, ale zároveň chladně… Ten den se ale pohádala se svou sestrou, tak jsem si myslel… Nenapadlo mě, že by za tím mohlo být něco jiného…“
„To není tvoje vina,“ opáčil Lyzen. „To by nenapadlo nikoho.“
„Myslíš… že jí ještě půjde zachránit?“
„Nevím… podle toho, jak moc je její duše ovládnutá. Pokud se nám podaří včas Guruka zabít… pokud se nám tedy povede to… možná, že jí zachráníme. Ale počítej i s druhou variantou…“
„Půjdeme za ním,“ rozhodl se Oogami. „Já asi nebudu moc platný, ale… můžu tam dělat průvodce, ne? Musíme rychle, než se Guruk zase vyléčí, je přeci démon, ne, Určitě už je zdravý a - “
„Je démon jen svou černou a prohnilou duší. Rindil byl člověk. Sice mocný a žil dost dlouho, ale byl člověk. Guruk asi nepočítal s tím, že bude poražen, jinak by si našel lepší tělo… a až pak by útočil. A ty si uvědom, jak na tom jsem. Nemůžeme se hned po hlavě vrhnout do lidského světa. Já tam rozhodně půjdu taky, zúčastním se toho honu na démona, ale nejdřív se mi musí vrátit mé síly… To potrvá tak čtrnáct dní. Do tý doby… Musíš zesílit i ty. V tomto stavu nemáš proti Gurukovi sebemenší šanci.“
Jo, to Oogami věděl. Musí se snažit. Musí zesílit. Musí zachránit Laarii. Ona zemřít nemůže. Ona je v tom nevinně. Je to jen obyčejná holka, která se dostala do boje vysokých rozměrů… ačkoliv Oogami se cítil podobně. Jako malé dítě na velkém pískovišti… Ale to se změní. Najde Kiriba… a začne opět trénovat – víc než kdy předtím.
Nastalo opět ticho. Jako by vše důležité bylo řečeno.
Ano, museli ho dostat. Museli.
Nejdřív ale…
„Jedl jsi?“ zeptal se Oogami.
Lyzen zamrkal. Ta náhlá změna rozhovoru ho zaskočila. „Prosím?“
„Ptám se, jestli už jsi měl dneska něco k jídlu.“
„Ne, ještě ne… Nemám hlad…“
„Ha, a tady je to!“ řekl Oogami a vyskočil z postele. Sám měl hlad obrovskej, tak se rozhodl, že něco sežene. „Těžko nabereš síly, když nebudeš pořádně jíst…“ Našel oblečení, které mu tam nechala Aisilu a oblékl se. „Něco ti přinesu.“ Vrátil se k posteli a ještě jednou Lyzena lehce políbil. „Já chci, aby ses uzdravil. Chci tě zase vidět v plné síle, víš… A já taky… musím zesílit.“
Lyzen kývl.
„Oogami?“ ozval se ještě, když mladý elf bral za kliku.
„Copak?“
Lyzen se usmál. „Taky tě miluju.“
Oogami zčervenal a vyšel z místnosti.
Cestu do kuchyně znal.
***
Při zpáteční cestě se tak lekl, že málem upustil tác s jídlem na zem. Do cesty mu vstoupil Rikuson. Tvářil se velice vážně, ale Oogamiho napadlo, že to není ten nenávistný pohled… Že je v tom něco jiného.
Pak se Rikuson nepatrně pousmál a Oogami ten tác málem pustil podruhé.
Pousmál se?
Rikuson?
Oogami se začal v duchu nabádat k obezřetnosti, protože tohle určitě nebude jen tak…
I když… ten pohled v Rikusonovo očích… Jako by žádal o mír.
Úsměv mu pak z tváře zmizel, ale jeho výraz zůstal o mnoho přístupnější než kdy dřív.
„Zachránil jsi Lordu Lyzenovi život,“ prohlásil a lehce se uklonil. „Za to ti děkuji.“
„Nedělal jsem to pro tebe,“ opáčil Oogami opatrně. Zajímalo ho, co se z tohoto vyklube…
Rikuson tu poznámku přešel bez komentáře. „Ukázal jsi schopnosti a odhodlání… vůli jednat. Zachránil jsi mu život a já jsem si něco uvědomil…. Přijď zítra ráno před svítáním na nádvoří. Budu tam na tebe čekat.“
„Proč?“ zeptal se Oogami podezřívavě. Nevěřil mu…
„Přijď,“ zopakoval Rikuson a odešel.
Oogami zamrkal a potřásl hlavou. Přemýšlel nad tím celou cestu do Lyzenova pokoje. Když vešel, pověděl Lyzenovi vše o tomto podivném setkání. Lyzen jedl a netvářil se vůbec překvapeně.
„Zajímavé,“ podotkl. „Že by se konečně přes to všechno přenesl? Hm hm hm… Myslím, že bys tam měl jít.“
„Myslíš?“ zatvářil se Oogami pochybovačně. „Ty mu věříš?“
„Prosím tě, co by si asi mohl dovolit, takhle mě před nosem? Prostě ti chce asi něco říct a nemá zájem o to, aby to slyšel i někdo jinej…“
Lyzen dojedl, předal Oogamimu tác a zachumlal se pod peřinu. Oogami chtěl jít k němu, ale Lyzen ho zarazil. „Nemusíš tu se mnou být pořád. Já už jsem v pohodě a najdeš mě tu vždycky. Běž taky dělat něco jinýho…“
To byla pravda, ale…
Oogami neochotně kývl. Bylo po poledni a on sám se cítil být naprosto bez úhony, tak by si mohl udělat malou procházku.
Neměl náladu na nikoho z Lyzenovo rodiny, byl rád, že ještě nikoho nepotkal, ale nemůže před nimi utíkat stále. Nejdřív odnese nádobí zpět do kuchyně, pak si skočí do jezera a pak půjde ven… rozhodně se bude snažit vyhýbat obyvatelům.
„Tak já pak ještě zajdu,“ řekl Oogami a zavřel za sebou dveře Lyzenova pokoje.Komentáře
Přehled komentářů
Varuji tě! Jestli bude i ta příští kapitola tak opožděná, dostanu infarkt a ty mi budeš muset do nemocnice poslat kytku, bonboniéru a samozřejmě tu kapču.
Ale co je horší, jestli bude i pokračování tak skvělý, zajímavý a rozkošný díl, tak dostanu záchvat šílenství a odvezou mě do blázince!!! A to bys přece nechtěla... *smutná očka*
úžasné!!!
(Ami, 19. 1. 2009 20:13)
konééééčně! ani nevíš jak sem se na pokračování těšila!!! xD
píšeš úžasně! jen tak dál!!! xD
Paráááááááááááda
(sisi/ctenar, 19. 1. 2009 17:59)
Ženská zlatá nedochvilná!Ale co žeje to dýl to nevadí hlavně že se ten díl vůbec dostavil.MUAHAHa !
→už zase se chovám jako imbecil →to víš ten OOgami se mnou dělá věci.......... ")
Ach
(Arlen, 18. 1. 2009 21:54)Takže, dneska u toho příběhu sedím celý den. Přečetla jsem všechny kapitoly a jsem z duše rozladěná z toho, že budu muse čekat! Buhehe :( Ale povídka mě mooooc zaujala *když už u ní strávila celý den...*, takže si strašně ráda počkám na pokráčko, jenom doufám, že nebudou moc trýznit a hezky rychle to přidáš. Nebo... všimla jsem si že si z ČB, já jsem z ČK, tak si pro to pokráčko můžu zajet :-D :-D
.................................... :)
(Keysi :), 17. 1. 2009 21:02)
Ahoj,
Jsem moc ráda,že jsem při pravidelných zvídavých návštěvách našla očekávaný další díl:)
Nezlobím se,nemůžeme se zlobit :) Já to chápu...
Oogami na mě zapůsobil hodně vnitřně,ráda ho čtu.NAd tím strávím ještě dlouho..
Trochu jsem měla potíže uvědomit si,kdo je tahle postava při takové době odloučení,ale tohle se mi stává i v mém.. životě.. pořád.. :)
Měj se moc fajn,přeji hezké dny a úspěchy
Keysi :)
Já vm...
(Autorka šárka, 17. 1. 2009 19:34)že to trvalo, ale nějak jsem na to dřív neměla... ani sil, amni chutě a ani nálady. Taky doufám, že dalšídíl napíšu rychleji... Jo a rozhodně nepovím nic dopředu, žádný spoilery nebudou, ne ne ne ne ne... Snad jen jedno... v budoucnu se v Oogamim setkáme s novým druhem... vedle vlků, elfů alidí tu budou ještěři... =)
: (
(Arashinka, 17. 1. 2009 17:11)V tom nejlepším jsi skončila T_T co mu chce Rikuson???? nemůžeš to apsoň naznačit?? T_T Jinak jsem ráda, že sis na nás vzpomněla!Doufám. že další díl tu bude co nevidět :)
Huráááá
(aaa, 17. 1. 2009 13:07)
Už jsem si myslela, že jsi na nás zapomněla,a ale tenhle díl byl nádherný, strašně se těším na pokráčko, kéž by bylo brzy
=0)
(Teressa, 15. 1. 2009 20:59)jeeeeee konecne novy diel...ty nas ale napinas...uz aby tu bol novy diel..=3
super
(dlac56, 15. 1. 2009 20:29)konecne pokracko som sa nemohla dockat a som zvedava na to stretko na tom nadvori.... uz sa tesim na dalsie pokracko
skvělí
(zrzka, 15. 1. 2009 20:12)Bylo to dobrý, jen tak dál. A napiš další a to hodně brzy!!!
Díky
(Davida666, 15. 1. 2009 16:22)Moc pěkný, pěkný, pěkný (ale doufám že další díl nebude až za dva měsíce či více to bych vážně nepřežila :-))
......
(akyra, 15. 1. 2009 15:18)náááádhera.ten díl se ti fakt povedl jen doufám že další nebude za 3 nebo čtyři měsíce(chápu že máš i další věci na práci a né jen psani, ale pokus se to zkráti jo)už se těším
konečněěěěěěěěě
(neru-chan, 15. 1. 2009 14:41)joo konečně to tu je ..:) ja tuhle povisku mah hlozne rada tak hajaku pls daleeeeeeej
jupííííííííííí
(tess, 15. 1. 2009 12:43)
(jenom tak pro info tohle byla moje první reakce)
je to prostě super. sem tak ráda , že si to sem dala. děkuju. dneska je prostě můj šťastný den. jinak je to super. sem zvědavá na to do Rikuson chce oogamimu. opravdu moc zvědavá, těším se na další díl.
dííííííííííííííky!!!!!!
= )
(Neli, 15. 1. 2009 12:32)Tak hurá! Konečně si všechno vyříkali a třeba by teď Oogami mohl být malinko asertivnější =D Asi tuším co mu Rikuson chce.
Hurááá
(FreeDreamerin, 14. 1. 2009 22:22)Je to tady! Krása jako vždycky! Hrozně mě pobavila ta poznámka, že je to jak z levný telenovely =D U toho jsem se fakt nasmála... A ovace pro Oogamiho!! To chtělo fakt odvahu, říct to nahlas. On nám snad dospívá nebo co... =D
díky
(xXx, 14. 1. 2009 22:19)Díky díky díky tisíceré díky!!!!! Konečně další díl. Jsem neskutečně šťastná a proto ještě jednou vřelé díky!!!!!!!!!!!!!
WARNING!!!
(Tigie, 20. 1. 2009 16:47)