Oogami 2/14
ČTRNÁCT
„Ty si myslíš, že jsi něco víc?“
Cože?
„Ty si myslíš, že máš nadání?“
Kdo to mluví?
„Ty si myslíš že něco dokážeš? TY?“
Kdo jste?
„Ty – co si to o sobě myslíš?“
***
„Oogami! Oogami?“
Něco mu dopadlo na tvář. Facka. Ohnal se po útočníkovi a když cítil, že i on trefil, s námahou otevřel oči. Zároveň hluboce zalitoval, protože Koumei byl ten, kdo to slízl. A skoro ihned si uvědomil, co se vlastně stalo.
Koumei se ušklíbl tříce si rudý flek. „No teda, i v tomhle stavu můžeš dát pořádnou ránu.“
„Promiň,“ vyhrkl Oogami a sedl si. Vzápětí se mu zatočila hlava a před očima probleskly hvězdičky – bylo jich ale míň než předtím, doufal tedy, že je to dobré znamení. „Co se mi to stalo?“ zahudroval a chytil se za hlavu. „Mám pocit, že za chvíli umřu.“
„Nic nevydržíš,“ houkl Ruga.
Mohl by se naučit držet jazyk za zuby.
Lyzen se na svého syna podíval a ani se nesnažil potlačit hněv: „Teď vám tu chránil kejháky a ty se opovažuješ něco takovýho říct? Uvědom si konečně, že se neumíš magicky bránit! Co bys dělal, kdyby tu Oogami nebyl a Rikuson tě smetl kletbou? No, povídej!“
Ruga zaraženě zalapal po dechu. Zřejmě nebyl zvyklý až na takovéto jednání. Když si uvědomil, že to nijak nenapraví, zahanbeně sklopil zraky.
Oogamimu dělalo dobře ho vidět takto poníženého. Nechtěl být hnusný, ale Ruga si to zasloužil… Ale víc by si to Oogami asi vychutnal v normálním stavu. Teď měl jen pocit, že si někdo hrál a místo mozku mu ušlehal kašičku..
„Vidíš, teď mlčíš… Tak mlč i příště, ať ti nemusím takhle kázat. Už nejsi malej, tak se podle toho chovej. Nechtěj, abych se za tebe musel stydět… Teď odveď Warya do pokoje a nechci tě po zbytek dne vidět.“
Ruga pomalu kývnul, hodil ošklivý pohled k Oogamimu, popadl Warya a odkráčel z místnosti.
Lyzen se podíval zpět na Oogamiho. „To bude dobrý… jen jsi ztratil dost energie. Co jsem to udělal ti vysvětlím až se vyspíš, potřebuješ to jako sůl. Vypadáš fakt hrozně.“ Usmál se.
„To mi nemusíš připomínat,“ houknul Oogami.
Lyzen se podíval na zbytek rodiny. „Vy si taky jděte odpočinout.“
„A co Rikuson?“ zeptala se Karura, vstala a otřepala si šaty a převzala si spící Aru, která zatím byla u Kazane.
„Rikusona zatím nechme být. Teď je v bezpečí, neublíží sobě ani nikomu jinému. Je chudák, vůbec nemůže za to, co dělal…“ povzdechl si Lyzen. Že by soucit? Pak pohlédl na Koumeie, „Pomůžeš mi odvést Oogamiho do pokoje? Myslím, že to sám nezvládne.“
„Souhlasím,“ zaculil se Koumei. „Ale byl jsi dobrej, Oogami… Sám bych to nezvládl lépe.“
„Hahaha…“ snažil se znít kousavě. Ale vylezlo z něj jakési zahuhlání. Radši moc mluvit nebude. Bude to lepší.
Koumei uchopil Oogamiho z jedné strany a Lyzen ze druhé a pomohli mu vstát. Ještě že ho drželi, kdyby ne, byl by zase na zemi. Připadal si jako pořádná přítěž, že se o něj musí takhle starat… Jako mimino.
Pomalu vyšli z pozastolu.
Oogami očima spočinul na Rikusonovi. Vznášel se ve vzduchu zavřený v obrovské kouli, kolem které se otáčely tři jakési obruče. Vypadalo to, že byl paralyzovaný, jen je pozoroval očima, ani hlavou nepohnul, ničím. Oogami ho sice neměl moc v lásce, ale tohle mu nepřál.
Pod ním byl Kiribu. Klečel na bobku, prstama jezdil po zemi a zanechával na ní stopy energie. Kreslil jakýsi obrazec a něco mumlal a ze země stoupaly pilíře energie. Každou chvíli přibyl další a už teď jich bylo asi deset. Když zahlédl Oogamiho, na vteřinku přestal. Asi mu chtěl něco říct, pak si to asi rozmyslel, jen mu zamával a opět se věnoval své práci.
„Hej, Kiribu!“ zavolal na něj Koumei. Když chlapec zvedl hlavu, půlelf pokračoval: „Ta klec je dost silná na to, aby ho udržela. Nemusíš kolem něj dělat ještě ochranné pole.“
„Ale můžu, ne?“ odvětil Kiribu, pokračujíce v práci. Už to měl skoro hotové.
„Dělej si co chceš,“ mávnul Koumei volnou rukou. „Ale až tu zkolabuje i on, tak ho do postele neponesu,“ zamumlal si už spíš pro sebe.
Lyzen se uchechtl. „Neboj, nebudeš se muset namáhat. On to zvládne. Asi sis nevšiml, co mi visí na krku, co?“
„Cože?“ ozval se Koumei zmateně.
„On má na krku kaalo. Ode mě ho nemá, takže předpokládám, že si ho udělal sám. Má ukládací typ, myslím si, že si tam sílu schraňoval několik měsíců. Je šikovnej. Tak ho nepodceňuj.“
Koumei ohromeně kývl. „Už nebudu.“
Oogami moc nevnímal, co se děje kolem. Byl rád, že vůbec jde. Respektive že byl téměř nesen. Nevnímal, jak byl dopotácen na postel. Někdo mu sundal boty a pak na chvíli usnul.
***
Když ho Lyzen probudil, cítil se o něco lépe. Nepamatoval si, jestli se mu něco zdálo nebo ne. Měl poněkud prázdno, ale ty události před usnutím… Ne, na to zapomenout nešlo… Věděl, co se stalo. Úplně přesně. Do puntíku.
Pomalu se posadil… Už to docela šlo.
Lyzen si sedl k němu na postel.
„Na,“ řekl a podal mu kus shinkenské čokolády. Pěkně přeslazené shinkenské čokolády. Elfové jsou sice šílení snobi, ale ví, jak si osladit život. „Koukej to sníst. Doplní ti to energii.“
„Dík,“ hlesnul Oogami a začal jí spořádávat. Bylo to dobré a sladké, bylo mu o něco lépe a energie se mu pomalu vlévala do žil. Dokonalé to ale ještě nebylo. A chvíli nebude. Narovnal se. Hlava už se mu netočila. Bezva. Už byl schopen i vnímat. Přijal druhý kus čokolády.
Lyzen seděl vedle něj a měl pohřební náladu.
„Zajímalo by mě, co to mělo znamenat.“
Lyzen to řekl tichým a napnutým hlasem. Oogamiho to dost překvapilo, překvapilo ho, že Lyzen taky v něčem tápe. Byl z toho dost v háji. Znamenalo to totiž, že byl v domě nějaký démon a mohl kdykoliv zaútočit. Byl ten démon silný? Tak silný, že dokázal ovládnout Rikusona? Co vlastně chtěl?
„Bylo to překvapivé,“ začal Lyzen. „Ale když se to vezme kolem a kolem… ne až tak moc.“
Oogami zvedl hlavu. „Ne až tak moc? Jak to myslíš?“
Lyzen byl čím dál tím víc zachmuřenější. „Ty už si snad nepamatuješ jak jsme se setkali?“ Smutně se usmál a ruku si položil na bok a Oogamimu svitlo.
„To zranění,“ hlesl.
Lyzen přikývl. „Přesně tak. Někdo na mě zaútočil, když jsem tehdy tvořil portál. Pomáhal mi Roukin, ale ani jeden jsme tu démonickou energii necítili. To by znamenalo, že to byl démon ovládající první úroveň… I když démoni mají jiný sloupec posuzování energie… Každopádně mě to zranění málem stálo život. Ukradlo mi většinu energie, cesta portálem mě málem dodělala a k tomu všemu se portál otevřel na špatném místě. Původně to mělo být v rohu tvého pokoje.“
Oogami vykulil oči. „To jsem jako měl přijít domů a najít tě u sebe v pokoji?“ A ještě – „A to jsi o mně tedy celou dobu věděl?“
Lyzen kývl. „Jo, věděl…“ usmál se. „A měl jsem v plánu velký nástup, rovnou k tobě přijít, najít zámek, otevřít ho a rovnou si tě odvéct, přičemž bych já sám zvládl ti vrátit podobu, ačkoliv by to bylo bolestivé… Ale jak víš, okolnosti mi plán poněkud nabouraly, já musel improvizovat a zůstat u tebe v léčení. Ne, že by se mi to nelíbilo…“
Aby jo, ty parchante, pomyslel si Oogami, ale mlčel a poslouchal dál.
„Celou dobu jsem však přemýšlel. Kdo? Jak? Proč? Po návratu sem jsem to začal vyšetřovat, ale nic jsem nezjistil… A z tohoto důvodu jsem také dospěl k názoru, že nejlepší bude tě na Zemi ještě nechat ty dva roky – nechtěl jsem riskovat tvé zranění.“
„Ses o mě bál?“
Lyzen ho sjel ostrým pohledem. „Samozřejmě. Vždyť jsem ti důvody řekl… Byl bys totiž velmi snadný cíl – bezbranný. Ani teď na tom nejsi nejlépe – nebýt tam Kiribu, trefil by Rikuson svůj cíl“
COŽE?!
„Svůj…“ Oogami polkl, „cíl?“
„Přesně tak… Nešel po mně, nešel po Koumeiovi ani po nikom z mé rodiny… Jeho cíl jsi byl ty. Bylo to jisté. Není pochyb.“
Chvilka ticha.
„Proč?“
Lyzen pokrčil rameny. „Kdo ví… Teď ale budeš ještě pod větší ochranou než doposud.“
Cože?! „Já jsem nějak chráněný?“ Tak to byla pro něj novinka…
„Jistě. Kolem tvého pokoje jsou rozmístěny ochranné znaky a několik kouzel, v některých částech tvého oblečení je pár obranných kamenů a sem tam se na tebe pověsí někdo z mých lidí… hlavně když se sám vydáš do lesa… Přece sis nemyslel, že to, co mám rád nechám bez ochrany?“
Oogami tam seděl o otevřenou pusou, nevěděl zda se má smát nebo plakat nebo se začít propadat do země. Znamenalo to totiž, že se o něj Lyzen za a) dost bojí, za b) byl trochu rozladěn, protože mu to Lyzen neřekl a za c) tak dal Lyzen jasně najevo, že je Oogami budižkničemu neschopný se o sebe postarat. Řekli mu to už jiní a věděl to také, ale slyšet to i od Lyzena, to už byla opravdu síla. A bod d) byl nejhorší. Znamenalo to totiž, že pokud ty obrany a ochrany tvořil Lyzen, takže mají třetí až druhou úroveň. A Kiribu byl pátý. Byla tu tedy určitá možnost, že by to mohl nějak poznat a vycítit. A neřekl mu to. Oogami si povzdechl.
„Ach jo… To jsem vážně tak neschopnej?“
„Nejde o neschopnost,“ řekl Lyzen vážně. „Jde o to, že je teď protivník silnější než ty. A proto tu ochranu potřebuješ. Každý potřebuje ochranu, když je třeba. I já bych jí přijal.“
„Tak to jo…“ Trochu ho to uklidnilo.
„Náhodou si nevedeš až tak špatně… Je pravda, že jsem ti dneska trochu pomohl. Kiribu mi to časem určitě vytkne, i když mi to předtím povolil. Doufal, že se to naučíš sám a ne že ti to do hlavy natluču díky mému salleiinu…“
„Tvého co?“ Oogami chtěl být v obraze.
„Salleiin… jak bych ti to vysvětlil… Je to elfská schopnost. Úplně jí ovládne jen čistokrevný elf specializující se na duchovní magii. Půlelfové, bojoví mágové nebo léčitelé nikdy nemohou dosáhnout úplného stupně. V podstatě jde o to, že mág může díky své duchovní magii pronikne do mysli elfa nebo někoho, kdo má třeba jen kapku magie v těle. Duchovní mág tak může tomu dotyčnému pomoct odemknout základy magie a nebo pomáhá odemykat to, na co by třeba nikdy sám nepřišel nebo by mu to trvalo déle. Já ti pomohl pochopit podstatu štítu a slabých obranných kouzel. Ale je to jen pomoc. Kouzlil jsi ty sám.“
„Řekl jsi, to to ovládá jen čistokrevný elf,“ zareagoval Oogami. „Ale ty jsi míšenec.“
„Ach jo,“ vzdychl Lyzen. „někdy jsi vážně truhlík, víš to?“ Trapná pauza. Oogami zrudl. „Teď jsem to říkal. Já mám jen malé pole působnosti. Já tě tak mohu naučit jen slabá kouzla a to po částech. Opravdový duchovní mág tě takhle může naučit kouzlit za několik měsíců.“
„Tak proč už to někdo neudělal?“
„Jsou dva důvody,“ zabručel Lyzen. „Vlastně tři. První byl můj slib Rugovi. Druhý důvod je ten, že na to potřebuješ mít dost dobrou fyzičku… Tu bys už tedy taky měl… Zbývá ten poslední problém.“
„A to?“ popoháněl ho Oogami.
„No, jsou asi jen čtyři mágové v téhle zemi, kteří by to zvládli… Prvním je můj otec… a toho myslím dál rozebírat nemusím. Tím druhým je Roukin, můj velekněz. Bohužel salleiin ještě nikdy nezkoušel a ačkoliv já sám bych mu svůj život svěřil, tebe mu dát jako pokusného králíčka nechci.“
„To je od tebe velkorysé,“ pochválil ho Oogami.
„Taky si myslím,“ ušklíbl se Lyzen. „Další schopný duchovní mág je bohužel mimo dění… A ačkoliv by určitě pomohla ráda, není to možné. Jde o tvou matku… Zakázal jsem jí, aby ti salleiinem otevřela magii a jsem rád, že mě alespoň v tomto poslechla… No a poslední možnost by nebyla příjemná ani jednomu… Poslyš, Oogami, už jsi někdy zaslechl slovo salleiin?“
„Jo. Mluvili jste o tom s Rikusonem…“ MOMENT!!! „Chceš říct, že poslední možnost je…“
„Bohužel,“ přikývl Lyzen.
„To ne,“ zaúpěl Oogami
Tak to bylo opravdu bezvýchodná situace. Rikuson to nikdy neudělá. A kdyby jo, měl by přístup k Oogamiho myšlenkám. Bůh ví, co by viděl. A mohl by mu možná něco udělat v palici…
„Rikuson je jeden z nejsilnějších duchovních mágů v zemi. Co se týče obecného zařazení, je až osmý. To proto, že obecná úroveň se hodnotí podle všech aspektů moci – obranné, útočné, léčitelské a duchovní. Duchovní aspekt je z obecného hodnocení nejslabší, ale ti obecně silnější, třeba útoční, jsou nám momentálně na prd.“
Oogami vzdychl. „No nic, vypadá to, že se budu muset spokojit s tím, že budu muset trénovat celý život… No nic, většina tak asi začínala, ne?“
Lyzen se usmál. „Ti co nejsou čistokrevní většinou ano. Bohužel pro tebe všichni čistokrevní salleiin podstoupili.“
Tak zase nic.
„Ale dnes jsi nebyl až tak hroznej, pobral jsi to všechno díky malému impulzu. Zvládnul jsi to víc než dobře, ale skončilo to tak nějak… No, malinko jsi to vydávání energie přehnal, myslel jsem, že poznáš hranici a tys jí překročil… neměl jsi být až tak vysílený.“
„To bude tím,“ bliklo Oogamimu, „že se se mnou stalo ještě něco víc.“
Lyzen povytáhl obočí. „Ale… copak se ti stalo víc?“
„No,“ Oogami nevěděl, jak přesně by to vyjádřil. „Jak jsem zpevňoval ten štít, tak jsem… nějak jsem chtěl vidět, co se děje na druhé straně… tak jsem položil hlavu na ten stůl… a nějak jsem… viděl.“
Lyzen pískl. „Hezky!“
„Prosím?“
„No, já jen že jsi šikulka… Věděl jsem, že v tobě něco je…“ Když zaregistroval Oogamiho netrpělivý pohled, přestal ve chvalozpěvech. „No jo, promiň, teď asi po chvále moc netoužíš, co?“ Oogami zavrtěl hlavou. „No, říká se tomu nahlížení. Jde o to, že se spojíš s určitým předmětem na stejnou energetickou vlnu a pak, jak jste sesynchronizovaní, prostě koukáš přes. To znamená, že vidíš věci dějící se za zdí, dveřmi, v našem případě stolem. Ti nejsilnější mágové mohou nahlížet i přes dům… Ale to, že jsi nahlédl přes stůl, to je známka nějaké desáté úrovně… Sice z ní neumíš nic jiného, ale i to je pokrok.“
Bezva! Konečně něco!
„Teď bys měl odpočívat, do zítra naber alespoň nějakou sílu, abys mohl pokračovat ve výuce s Kiribem – teď to budeš potřebovat víc než kdy jindy. Nechám tě odpočívat. A posílím ta ochranná kouzla. A mohl bych sem dát i nějakou antidémonickou pastičku…“ To už si mrmral sám pro sebe, otočil se a pomalu odcházel, úplně v transu. Trošku mu to nadšení z plánování připomněl Kiriba, když zkoumal Kazanino kaalo.
„Hej, Lyzene!“ zavolal na něj. Absolutně žádná odezva. „Halo?“ zkusil to znovu. Když stále nic, naštval se, vytvořil zeď připomínající štít. Nevěděl jak, prostě to udělal, zpevnil jí a držel a jak Lyzen zamyšleně šel, nevšiml si a narazil do toho plnou silou.
V ten okamžik se zeď sice rozplynula ale Lyzen se lehce zapotácel.
Pomalu se otočil, pak jakoby zmateně… „Eh?“
Oogami vzdychl. „Je sice hezké, že vymýšlíš všechny možné způsoby, které by mi zajistily ochranu, ale já se na tebe snažím mluvit a volat a ty nic…“
„Vážně?“ zamumlal Lyzen a chytil se za naražené čelo. „Jsem neslyšel… Ale tohle bylo dobrý,“ zazubil se. „Já sám bych se nezastavil lépe…“
„Hm, hlavně že jsem tě potěšil. Ale to nemění nic na skutečnosti, že mě neposloucháš. A ani nevím, co jsem udělal – a NEZAJÍMÁ mě, co jsem udělal „ vyhrkl rychle, když se Lyzen nadechoval připraven k vysvětlování… „Ale… mohl bys mě, prosím, chvíli poslouchat?“
„Mohl bych… Copak jsi mi chtěl?“
„Než se tohle stalo,“ začal Oogami opatrně a nemohl uvěřit tomu, co se mu to vlastně snaží sdělit… „Než se tohle stalo… na něco ses mě ptal.“ Já to prostě neřeknu, zabědoval si Oogami v duchu… A on to vážně chtěl říct?!
Lyzen zapátral v paměti. „Na něco jsem se tě ptal? No… promiň, ale když se stalo tohle, moc jsem nemyslel… Bál jsem se o tebe.“
Hm, tak jo… Zkusíme to jinak.
„Ptal ses mě o dovolení…“ Nenuť mě to říkat, prosím!
„Dovolení?“ Lyzen dal bradu do dlaní. „Fakt si nevzpomínám… bylo to důležité?“
Oogami rezignoval. Lyzen byl buď tak natvrdlý a nebo ho ten Rikusonův útok příliš vyvedl z míry, každopádně…
„Ne, moc ne… To je jedno, zapomeň na to…“ Otočil se k němu zády a zavrtal se do postele. „Tak běž, ne… Chtěl jsi tam posilovat ty kouzla a klást nějaký pasti… Tak běž… Jen ať se do nějaký tý pasti sám nechytnu, jo?“ Zahrál zívnutí. „Už je skoro večer, ne? Mám právo na spánek, sám jsi to tvrdil.“
Lyzen se zasmál. „Ty tedy vůbec nejsi bojovník, víš o tom?“
Oogami se zarazil a pomalu se otočil. Docvaklo mu to. „Ty parchante…“ zasyčel.
„No konečně.“ Lyzen se šklebil a asi se dost bavil.
„Ty – ty… ty jeden…“
„Byl jsi tak sladkej, jak jsi se snažil mi to připomenout… Ale vzdal ses nějak brzo… Čekal jsem větší boje…“
Oogami se otočil zase zpátky zády k němu. Nechtěl na něj mluvit. Byl to podraz. Bylo to hnusný. Ale měl by si začít zvykat na podrazy tohoto typu, to byl totiž Lyzen a už se asi nezmění. Mohl by si ale uvědomit jednu věc…
„Já nejsem Rikuson, abych si tě každých deset minut zval do postele. To si pamatuj.“
Nejdřív bylo ticho, pak uslyšel kroky mířící k němu. Cítil, jak si Lyzen klekl na postel a jeho vlasy ho zašimraly a na tvář mu dopadl lehký polibek.
Si myslíš, že si to tímhle spravíš?
„Promiň,“ řekl.
To je lepší. „Jsi parchant.“
„Já vím.“
„Hlavně že to víš…“ prohodil Oogami kousavě. „Tak s tím koukej něco dělat.“
Chtěl už nějak sakra ukončit tenhle trapný výstup. Potěšilo ho, že to Lyzen udělal za něj.
„Můžu si lehnout k tobě?“
Oogami se k němu neotočil. Jen se o kousek posunul. Původně ho tam pustit nechtěl, ale když on zněl tak kouzelně smutně a k tomu všemu mu to posledně dovolil…
„Když chceš…“
„Chci.“
Lyzen si rychle sundal boty a kabát, v košili a kalhotech se k němu zavrtal, obejmul ho a pak jen tak leželi a pomalu usínali. Oogamimu trochu vadilo to oblečení, ale nahlas to neřekl. Protože Lyzen by si to mohl vyložit všelijak.
„Zlobíš se ještě?“ ozval se Lyzen po chvíli.
„Míň,“ houkl Oogami. Už chtěl spát. Víc, než si předtím myslel. Uspávala ho Lyzenova blízkost a věděl také, že teď se mu nic nestane. Lyzen byl u něj, ochrání ho. Oogami je v bezpečí.
Uklidňovalo ho to.
„Dobrou,“ houkl ještě Lyzen.
„Hm…“
Dokud byl u něj, neměl se Oogami čeho bát.
Komentáře
Přehled komentářů
Jak jsem řekla, už mám napsanou 19. kapitolu v sešitu. Mám toho ale teď hrozně moc a nic nestíhám, tek to moc brzy nebude. Budu se ale snažit.
Tak papíček.
Žjofkáá x)
(Alee-chan, 28. 2. 2008 12:10)Musím dát za pravdu Shague-san...Buhe,to bude můj konec,až to skončí...ale zase se můžeme utěšovat,že máme před sebou ještě pár dílků x) Tak šup,šup,další ;) Arigato ;)
světlo
(Shagua, 27. 2. 2008 21:07)
tak tohle bylo moje světlo na konci tunelu už jsem z toho dostávala absťák...fakt teď to nějakou dobu vydržim....ale co budu dělat až to skončí...???
Někde v nějakejch komentářích jsem četla že se chceš (atourka) vracet k ani-sanovi...to by bylo taky fajn...ale třetí řada Oogamiho by se mi taki líbila....no nic nikdo neví co bude za dlouho...!!!
mimochodem jsem skoro tancovala když jsem to tu oběvila...následně jsem se málem počůrala protože jsem strašně musle ale nebyla jsem sto se od toho odtrhnout!!!!...ke konci jsem to ale stihla:D...malér se nekonal!!!
Už nevim co bych vam napsla....no asi to že vas mam strašně ráda!!!! všechny (ale nejvíce Autor a Nex...a pak Lirael je fajn)
.....konec mého výlevu!!!!
krása!!!
(Isaaca, 27. 2. 2008 16:00)tenhle díl se mě strašně moc líbil, byl takovej "milounkej" a prostě mám ráda jak popisuješ Lyzena (vlastně celej jeho charakter je víbornej xDDD)
beautifull
(Katty, 27. 2. 2008 15:26)Je to opravdu nádherné,chodím sem každý den a koukám jestli nemáš nový díl,moc se těším na další.
Nádhera
(Ni-chan, 27. 2. 2008 13:14)Je to úžasné a kawaiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii.Už se těším na další.Ten konec je tak sladký.(pomalu roztéká a na zemi se tvoří kaluž, někdo bude muset vytírat hih):):)
Hurrráááá!
(nex, 27. 2. 2008 0:24)
Krásné, milé, a takové teplé, duševně teplé.
Až se trochu vyspím, možná ti sem dám delší komentář. :)
A teď se jdu taky zavrtat pod peřinu, i když sama. Způsobuješ mi akutní nevyspání, jsi horší než Lyzen, víš o tom? :--)p
Hezký
(Neli, 26. 2. 2008 22:18)Další dobrý díl. Už se těším, až jim to Oogami všem v magii natře! Doufám, že další dílec bude co nevidět! A nemusíš si brát servítky =D
Nádhera
(Falcius, 26. 2. 2008 22:14)Jedna...dva...tři....TEĎ!!!!!!!!!!cELÁ REPUBLIKA VZTÁVÁ VZTAHUJE K TOBĚ RUCE A KŘIČÍ Z PLNÝCH PLIC"JSI PROSTĚ NEJJJJJJJJJJJJ TAK UŽ NEPŘESTÁVEJ!!!!!!!!
užasné
(rena, 26. 2. 2008 15:45)tak ti moc dík je to no prostě moc a moc pěkné ale budu ráda za každí noví díl máš talent a já se moc těším co ještě příde. Rena
!!!!!!!!!!!!ÚŽASNÉ!!!!!!!!!!!!
(Lirael, 26. 2. 2008 15:24)no prostě bomba...ale tak když už dokončuješ 19 díl nemohla by sis nám uděla radost a dát sem víc dílu..=DD smutně koukám......
parádaaaaaa!!!!!!!!
(Tigie, 26. 2. 2008 7:52)Bezva! Pomalu vím o magii dost na to, abych mohla kouzlit taky :-) A ten konec byl úžasný, i když to byl od Lyzena malý podraz! No co, k cíli vedou různé cesty... :-)
Ta povídka je skvělá!
(Kanna, 25. 2. 2008 20:33)je to vážně skvělý!!!Píšeš opravdu moc pěkně!Akorát nedalas to do špatný rubriky?Ale jináč má absolutně nádhernej blog, zbožňuju shounen ai!
aaa
(k-katti (www.k-katti.estranky.cz), 25. 2. 2008 18:15)jůůůů ten konec byl roztomilej *rozplívá se nad monitorem počítače a celý si to představuje* , opravdu strašně moc krááááásný!!! xD
nádhera :)
(Eressië, 25. 2. 2008 16:09)no tento diel je dobrý tak ako je, napínavý, zaujímavý, nechýba romantika, uštipačnosť.... dokonalosť :))) a ten záver... krajší byť ani nemohol ( no mohol, ale... :DDD dobre, perverznosti nabok ;)) už sa teším na pokračovanie a už nás prosím tak dlho nenapínaj ;)
...........
(Jane, 25. 2. 2008 15:49)
no né já jsem první, co na to říct bylo to báječný, vždy když dočtu díl těším se na další. No a teď to skončilo tak zajímavě.
Mooooooooc pěknej díl.
Milé dámy...
(Autorka Šárka, 28. 2. 2008 12:52)