Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz

Shachou

26. 12. 2008

Shachou

 

Nikdy s ním nebuď sám v jedné místnosti! Obrazek

Tuhle větu mi – nezávisle na sobě – sdělovali všichni pracovníci firmy, ve které jsem nedávno začal pracovat. Zásadně jsem nad tím vždycky mávnul rukou. To, že je náš šéf, Kaname Yagama, gay, to ví všichni. A od prvního dne v práci i já. Zároveň si všichni myslí, že mnozí sekretáři, kteří to místo zastávali přede mnou, dali urychlenou výpověď kvůli tomu, že jim dělal jakési návrhy nebo co.

Já to považuji za lež.

Nevěřím tomu, protože Yagama-san byl ke mně vždy přátelský, ale to vše v rámci slušnosti… bez jakýchkoliv náznaků. A to už mu dělám sekretáře skoro půl roku!

Podle mě to byl všechno výmysl…

 

 

***

 

 

Nenávidím služební cesty. Je to otrava, sedět nejdřív x hodin v letadle, když jedete daleko, poté se urychleně ubytovat v hotelu, hodit na sebe nějaké to extra slušné oblečení a pak jít na konferenci. V mém případě jde ještě o to, že s sebou vláčím v tašce stohy papírů. Podkladů, smluv a tak dále.

A usmívat se, klanět se, udržovat nějakou tu společenskou konverzaci a tak dále a tak dále…

Nudí mě to. Mnohem raději sedím za svým pracovním stolem a dělám to, od čeho jsem placený – zařizuji schůzky, telefonáty, kontroluji papíry po šéfovi (občas tam má nějaký ten překlep) a tak. Nemusím se na nikoho dívat, do telefonu se můžu tvářit jak chci a hlavně mám nervy v pořádku – protože šéf rozhodně není typ, co by buzeroval za každou pitominu.

Takhle konference byla dlouhá a následovala ještě večeře a po ní povinný večírek… prostě hrůza. K tomu všemu do šéfa celou dobu rejpal jeden rádoby politik, který mu předhazoval jeho orientaci a naznačoval, že pro majitele firmy by měla být samozřejmost vychovat nějaké potomstvo a že si přece nebude kazit dobře rozjetou kariéru takovou hloupostí… no prostě hrůza.

Bylo mi ho docela líto.

Yagama-san se celou dobu statečně usmíval, cukaly mu ale koutky očí a začal trochu víc házet rukama – a to byl náznak toho, že začíná být podrážděný. Ale jako hlava důležité firmy si nemohl dovolit jen tak večírek opustit, proto musel počkat, až všichni důležitější odejdou – teprve pak jsme se mohli vzdálit i my.

Vážně nesnáším to, že tam musím být taky – i když jen stojím za šéfem, usmívám se, zdravím a dělám, že vůbec neposlouchám cizí rozhovory.

Děkuji, nechci. Další služebku si můžete strčit do p… někam.

Stejně mi ale nezbude nic jinýho než jet.

No, každopádně jsme byli oba rádi, že to máme za sebou. 

Limuzína nás odvezla zpět do hotelu, já šel do svého apartmá, šéf do toho svého. Vždycky, když jedeme na služebku, máme pokoje vedle sebe – a s průchozími dveřmi. Usnadňuje to práci. Teď jsem se umyl, natáhl jsem si pohodlné tričko a rifle a ještě jsem se na chvíli posadil k papírům.

Mám totiž svou práci rád rychle a pořádně hotovou. Za to jsem totiž placen.

Vesměs to byly nové obchody a tak, chtělo to už jen setřídit a založit do desek… Jedna kopie, druhá kopie, třetí, originál, čtvrtá… a jeje… ta čtvrtá nebyla podepsaná… byla to moje chyba? Zapomněl jsem mu to podat? Podpisy všech společníků tam byly, chyběl už jen ten mého šéfa… Moje chyba. A protože své chyby napravuji rychle, rozhodl jsem se, že z něj ještě ten autogram vymámím.

No, snad ještě nespí. A řekl mi už minule, že když bych něco – ohledně práce – potřeboval, mám přijít. No, tohle sice až tak akutní nebylo, ale jak říkám… mám rád svou práci rychle udělanou. A šéf je taky docela puntičkář, ten mou snahu ocení.

Zaklepal jsem na dveře. Žádná odpověď. No, možná jen neslyší a pokud bude spát, budit ho opravdu nebudu… Vešel jsem.

„Promiňte za vyrušení,“ zahlásil jsem. V první místnosti nebyl. A z ložnice jsem ho slyšel mluvit… asi telefonoval. Takže nespí. Bezva. Zaklepal jsem na dveře ložnice.

„Co je?“ ozvalo se.

„Šéfe, to jsem já… Já… mám tu ještě nějaký dokumenty k podepsání… máte chvilku nebo to nechme na ráno?“

Chvíli byl ticho. Ale pak… „Pojď dovnitř.“

Vešel jsem tedy do dveří. A můžu vám říct, že větší šok jsem ještě nezažil. Žádný telefonát. Žádná práce… Šéf ležel na posteli. Ale ne sám. Zrudl jsem až někam a dalo mi velkou práci přejít přes práh.

Na posteli pod ním se rozvaloval jeho soukromý řidič – velice mladý soukromý řidič –Yusuke Kageru. Šéf byl stále zcela oblečen, ale to se o Yusukem říct nedalo… Rozepnutá košile vyhrnutá z kalhot dávala jasně najevo, při čem jsem je právě vyrušil.

„A… e… ano… eto… sono…“ soukal jsem ze sebe.

Měl jsem v úmyslu se na podpatku otočit a zdrhnout. Jenže… Byl to šéf, kdo mi řekl, ať vejdu. Takže JEMU to nevadil. JEMU to trapné nebylo… Rozhodl jsem se tedy, že budu jednat profesionálně. Tak profesionálně, jak to v dané situaci dokážu…

„Co je to za papíry?“ začal šéf a já byl rád, že přerušil to trapné ticho. Vyskočil z postele a mrkl jedním okem na Yusukeho, jak by mu dával na vědomí, že rozhodně budou pokračovat.

Zrudl jsem ještě víc.

„Neměl jsi ho sem pouštět.“

Obvykle řidič šéfovi vykal. Když ale byli spolu sami, byla to asi jiná situace. Po pár nadechnutích jsem sebral odvahu. Rozhodl jsem se, že to vyřídím rychle.

„Tady… pokud můžete…“ podal jsem mu ony listiny a snažil jsem se nedívat na Yusukeho, který se přemístil a kraj postele, posadil se na ní a ledabylými pohyby si pročesával vlasy.

Díval se na mě. Divně.

Šéf si papíry s úsměvem vzal a posadil se k psacímu stolu. Posadil se a místo toho, aby je rovnou podepsal, začal si je pročítat. Což je zvláštní. Obvykle mi důvěřuje…

A já začínal být nervózní. Ten Yusukeho pohled se mi absolutně nelíbil…

„Hele, asistente,“ prohlásil a podíval se na mě přes řasy.Měl panenkovský obličej a byl velice uvolněný. „Řekni… líbí se ti v práci?“

„Ano, líbí,“ odpovím skupě.

Proč bych se s ním měl bavit?

„Hmmm…“ Yusuke vstal a začal mě obcházet.

Proč si šéf nepospíší? Úkosem jsem se na něj podíval, abych zjistil, že stále ještě čte.

Yusuke si mě velice okatě prohlížel… Po spánku mi sjela kapka potu. Studeného.

„Hmmm… jsi docela pěknej, víš o tom? Dokonce až roztomilej.“

Tím by potěšil tak patnáctiletou puberťačku.

„Děkuji.“

„To nebyl kompliment. Já nemám rád, když se kolem Kanameho motají pěkní kluci, víš…“

Co si to o sobě…

Šéf se stále skláněl nad tím jedním papírem. A usmíval se. A já si najednou uvědomil, že tomu lejstru nevěnuje vůbec žádnou pozornost. Že to vůbec nečetl. Že celou dobu poslouchal. Proč něco neudělá?

„Nemáte důvod žárlit,“ odpovím mu vykáním, ačkoliv je evidentně mladší… Bože, jak tohle dítě může mít řidičák?

„Nemám?“

„Ne, nemáte!“

Šéf už se ani nesnažil předstírat, že něco dělá. Upřeně na nás hleděl a já si uvědomil další dvě věci – že neudělá vůbec nic, aby Yusukeho zastavil, že ho klidně nechá, ať si dělá, co chce.. A ta druhá věc…

Stáhl se mi hrdlo. Zdrhni! znělo mi v hlavě, protože to začínalo být nebezpečné. Ten Yusukeho pohled…

„Já… já bych asi šel…“ vysoukal jsem ze sebe a otočil jsem se k odchodu.

V hlavě mi zněla ta jedna věta.

Hlavně s ním nikdy nebuď sám v jedné místnosti…

Nevztahuje se to náhodou na tohohle smrada??!!

„Tak ty bys šel?“ ozval se Yusuke, který mě chytl za ruku. Jeho stisk byl překvapivě silný. „Neřekl bych.“

Škubl mou rukou – bože, kde vzal tolik síly – a vyloženě mě odhodil do křesla. To, co se dělo potom, bylo tak rychlé, že jsem nestačil zareagovat… Sotva jsem dosedl, stál u mě  a posadil se mi na nohy. Ztuhl jsem a pokusil jsem se ho odstrčit. Nešlo to.

„Říkal jsem,“ řekl a tvářil se velice vážně, „že nemám rád, když se kolem Kanameho motají pěkní kluci. A TY se mi vůbec nelíbíš.“

Trochu se nadzvedl a strčil mi ruku mezi nohy. Ztuhl jsem, napůl šokem, napůl hrůzou, lehce zhnusením a zalapal jsem po dechu. Bylo to jen přes rifle… ale… Nemám přítelkyni… a manuální činnost jsem vykonával taky bůhvíkdy… proti mé vůli se mi téměř ihned postavil. I když to byl chlap!

Proboha!

„Ale ale, někomu se to tu líbí…“

Zatnul jsem zuby a pokusil jsem se ho ze sebe shodit. Opět neúspěšně. Tělo mi vypovídalo službu… protože, jak už jsem řekl…

Jemu se to líbilo.

A ten parchant malej byl… velice šikovnej…

Chtěl jsem vydat alespoň ústní protest, ale kde se vzal, tu se vzal, zezadu kolem krku mě objal šéf. Neusmíval se, nic neříkal, nic nedělal… jen mě přidržoval na křesle.

Proč nic neudělá?

Vždyť…

… tohle je…

…sexuální…

…zne…u…ží – proboha!

Velice mrštnými prsty mi rozepnul knoflík riflí a stáhl zip. Pak jsem na svém penisu ucítil holou horkou ruku a byl konec. Ponořil jsem se do křesla a… nechal jsem ho. Nebránil jsem se.

Poznal to a svezl se ze mě. Souběžně s tím mi stahoval kalhoty a odhalil mou stojící chloubu. Slyšel jsem, že se uchechtl a když mi sundal i slipy, začal mi ho kouřit.

Nejsem zastáncem názoru, že k sexu je třeba láska, sám jsem měl pár jednonočních zážitků, ale ze 100% to byly ženy! Tohle… s chlapem… šéfovo milencem…

Co jsem komu udělal?

Kouřil mě tvrdě až po koule (což se mimochodem ještě žádný ženský nepovedlo) a místy sál tak, že to bolelo. Ale i přes tu bolest… cítil jsem, že nemám daleko k tomu, aby mě udělal. Byl mladej, ale velice zkušenej. A já se nehodlal víc ponižovat tím, že bych to prodlužoval.

Jen jednou jsem se na něj podíval. Celu tu dobu mě přes ty své řasy pozoroval… a šklebil se. A jeho oči dávaly jasně najevo to, o co mu šlo – ponížit mě.

Podařilo se.

„To bylo rychlý,“ podotkl, když spolykal (spolykal!!!) to, co jsem vystříkal. Bohužel toho bylo dost. Což také okomentoval. „Měl by ses dělat častěji… tělo potřebuje uvolňovat napětí, víš…“ zašklebil se a zvedl se z mého klína. Byl natolik soudný, že po mně ještě hodil rifle.

„Kaname, jdu do koupelny,“ prohodil směrem ke svému milenci, který si jen povzdechl…

„Proč už zase? Bylo to nutný?  Teď si zase budu muset hledat nového asistenta.“

„Pořiď si ženskou,“ poradil mu Yusuke s úsměvem, sundal si košili a odhodil jí na postel.

„Víš, že je nesnáším…“

„Tvůj problém.“

Zavřely se za ním dveře koupelny a šéf se ze mě zvedl.

Já se stihl trochu sebrat, tak jsem se zvedl a oblékl. Tu sprchu si budu muset zopakovat…

Pohlédl jsem na šéfova záda. Tak… a co teď? Co mám dělat? Mám se otočit a beze slova odejít? To by možná bylo na místě. Nebo mám něco říct? Ale co?

Vyřešil to za mě.

„Přijmu tvou okamžitou výpověď,“ řekl a podal mi sklenku s alkoholem. Asi na uklidnění. S díky jsem jí přijal a pochopil jsem, proč ti přede mnou tak rychle odcházeli. Zaútočil na ně snad ten žárlivej smrádek? Všichni byli znechuceni a šáhli po této možnosti úniku?

V tom případě…

… to byli všichni srabi.

„Proč?“ zeptal jsem se a šéf překvapeně zvedl obočí.

Mohl jsem být znechucený. Mohl jsem být naštvaný. Ale nebyla to šéfova vina… tedy z části ano, ale jak to podat… JEMU jsem to nevyčítal. A k tomu všemu jsem racionalista. A materialista. A vím, že tak dobře placenou práci nemám šanci sehnat… ne se svou mizernou praxí a ne moc rychle.

Ani mě nenapadlo, že bych kvůli tomuhle odešel. Vlastně už KVŮLI tomu neodejdu, protože to je přesně to, o co Yusukemu šlo – a proto mu tu radost neudělám.

„Já výpověď nepodávám,“ prohlásil jsem rezolutně. Přešel jsem k psacímu stolu – nohy se mi ještě lehce třásly – a zahleděl jsem se na tu listinu. Když profesionálně, tak profesionálně… jak jen to v dané situaci bude možné. „Ten podpis, šéfe…“

Jako by se probral z transu. „Ano… jistě…“

„Abych vás ještě vyvedl z omylu…“ postavil jsem sklenku na stůl a rázně jsem se mu podíval do očí. „Já NEJSEM gay. Ani bisexuál. A touto velice trapnou scénkou hodnou pubertálního výrostka se to nezmění. Ale tahle práce mi vyhovuje. Vy jako ŠÉF mi vyhovujete. Nemám důvod odcházet, pokud si toho pejska příště podržíte na vodítku… Přeji vám… příjemnou noc.“ Sebral jsem ten papír. „Omluvte mě.“

Uklonil jsem se a plánoval jsem odejít. Ještě mě zadržel.

„Vím, že se o mně ledacos říká,“ slyším ho, když beru za kliku.

„Říká,“ přikývnu. „Ale tento incident se za dveře tohoto pokoje nedostane… za to vám ručím.“

„Díky.“

Nevím, co se pak mezi šéfem a Yusukem stalo, každopádně ráno proběhlo jako obvykle. Jen jsem si všiml, že Yusuke měl na obličeji silnou vrstvu make-upu… Avšak lehce zamodralou plochu pod okem plně zakrýt nedokázal. Nepodíval se na mě. Ale já už věděl, že už se to nikdy nebude opakovat.

A o pár dní později, když mi přišla výplatní páska, jsem si myslel, že se někde stala chyba. Cifra, která tam byla napsaná, byla zhruba o třetinu vyšší než obvykle.

Tu noc se mi neusínalo moc dobře.

Uvědomil jsem si totiž, co to znamená.

Že jsem za ten… ‚akt‘… dostal zaplaceno.

Jako děvka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(sysa, 4. 11. 2009 15:38)

Tak tohle geniálně vystihuje jedno slovo: "bonbónek" XD

Řekla bych...

(Bea, 12. 2. 2009 1:58)

... že důležité není to, že to píše, ale JAK se TO píše.:-)
Reaguji tím na tvůj perex, že "pro holku se to nehodí". Neřekla bych. Nevadí mi, když holka napíše popisnou erotickou scénu (ještě aby, sama to dělám a baví mě to), ale vadí mi, a nejen u holek, takové ty výrazy "být drsný za každou cenu, situace to vyžaduje", případně "být drsný za každou cenu, jen tak", nebo nedej bůh "být drsný za každou cenu, ať všichni vidí jak jsem cool!". To jsou případy, které mě zvedají ze židle. Pokud si autor nedokáže najít jiné pojmenování, svědčí to jeho dost chudé slovní zásobě.

Ovšem, musím podotknout, že někdy to "situace" opravdu "vyžaduje" - jako kupříkladu tady. V tomhle případě opravdu jiné výrazivo použít nejde, pokud má povídka vyznít správně. Což se povedlo - vyzněla dokonale.
Výše jsem zmiňovala ty případy takových těch telátek, která si pletou psaní s pornografií. (Btw. sama mám co říkat, ale myslím, že do porna jsem zatím ještě nesklouzla, díkymerlin!)
Povídka byla drsná. Realistická. Víc nemám, co dodat.

Snad jen - bát se erotických scén netřeba.;-) Bývají neškodné a páchat je občas bývá sranda.

Chmmmm..

(Nex, 19. 1. 2009 23:21)

Tak se mi zdá, že tu někdo kopíruje mé vzory chování? Šárko Šárko, ty jsi jistě taky pěkně tvrdohlavá, když se ti to hodí - anebo myslíš, že to vyžaduje tvoje vnitřní vlastní "čest" :)

Každopádně už proto se mi to líbilo. :) Ačkoli...co bych cítila v jeho situaci já?

Páni...

(Yochigo, 5. 1. 2009 10:47)

si čím dál tím lepší.. jen tak dál =)

^_^

(Sax, 1. 1. 2009 15:25)

Moc pěkná povídka, ostatně jako vždy...^__^

Očekávám

(sisi/ctenar, 1. 1. 2009 14:51)

Nečekám na to že mi napíšete to je na vás ale čekám to že sem přibude OOgami po hodně dlouhým celibátu ju!

Kurva!

(sisi/ctenar, 1. 1. 2009 14:48)

Ježiši pardon tohle ujelo!Ale je to tak!TOhle byla bomba přímo do červený takže piš nebo mě sežere myš!
Ne řeknu ti to takhle je tolik holek co si myslej že si založí blog jen tak a pak jim tak budou chodit lidi a jim se bude dařit poříd psát!Je to omyl vždycky se něco stane a nevýjde to podle našich představ! Je tolik blogů kde skončili dřív než to pořádně rozjeli a to je mi líto ráda bych jim pomohla ale jsem natom stejně jako oni!Ale to ještě není důvod končit !!!!A proto to píšu k tobě protože jsem přesvědčena že u tebe si to alespon někdo přečte!
Nevzdávejte to a uveřejnujte své povídky napovrch !Spousta jiných to ocení a pokud ne oni tak aspon já!
Protože už jen to že se snažíte psát a přidávat něco na své stránky stojí za tu oporu a já jsem ochotná vám jí poskytnout!Každý si zaslouží svou šanci a blog je místo kde může každý být tím kím je nebo aspon chce být, proto vás prosím neopouštějte své blogy!
Věřte si protože já vám věřím!Pomůžu komukoli ikdyž sem jen malej harant tohle vim a může se na mě obrátit kdokoliv v tomhle ohledu!Říkám narovinu pokud jde o můj blog tak já raklamu nepotřebuju ale pokud chcete klidně vám jí ve vellkim poskytnu!
(Jestli si říkáte že už tohle je jedna velká reklama tak se pletete tohle totiž dělá Sylva ze svý dobrý vůle a tady je muj meil! Kotercova1@seznam.cz

mazec

(neru-chan, 1. 1. 2009 14:24)

rychlem dalsi dilek

husteeee

(senpainena, 30. 12. 2008 20:20)

fakt super poviedka ... potesila si ma :) ja by som sa na mieste sekretara odplatila sefovi ... muheheee

Drsný

(Kitikara, 28. 12. 2008 20:05)

Moc se mi to líbilo.

Ok :)

(FreeDreamerin, 27. 12. 2008 18:53)

Nevadí. Myslim, že mluvim i za ostatní, když řeknu, že s nadšením přijmeme všechno, co pro nás napíšeš!.. Hlavně aby to bavilo tebe ;)

tak poslouchej!

(akyra, 27. 12. 2008 17:01)

napsaný to je to skvěle,(z pohledu laika)dějově perfektní,ale...skončilo to tak že si to přímo říká aspoň o jedno pokráčko, je to moc otevřené, tak stím prosím něco udělej (šéf a sekretář mohli by se dát dohromady-jen navrhuji postup děje;))Když nebudeš chtít tak ten komentík ignoruj a reaguj na tohle BEZVA JEN TAK DÁL!!!!

...

(Nell-chan, 27. 12. 2008 13:55)

Juchůůů...konečně něco nového....bylo to moc pěkný...už se těším na Oogamiho xD

To FreeDreamerin

(Autorka Šárka, 27. 12. 2008 5:04)

Taky jsem se tímto "směrem" vydala poprvé a asi naposley... protože mě až děsilo, jak MOC dobře to šlo...

fííha

(FreeDreamerin, 27. 12. 2008 0:55)

No tak že se vydáš tímto směrem, bych od tebe asi nečekala, ale rozhodně to vítám!! Bylo to úžasný!! To jak jsi to podala, vhodně užitý výrazy... Úplně jsem se do toho vžila. Hrozně jsem mu fandila. Jak to vzal a že se nenechal porazit... Skoro jsem začala tleskat =D A pak ještě to s tim pejskem na vodítku... No krásný!! =)

=0)

(Teressa, 26. 12. 2008 20:00)

fiiiiiiiha tak to bolo fakt dost dobre-vyborne napisane...sak ako vzdy....uz sa neviem dockat dalsich tvojich poviedok...dufam ze bude coskoro dalsie yaoi bo, aj ked sa ti to zda neviem ake, ide ti to skvele a obcas to treba okorenit =3 ale tento pribeh bol naozaj suprovy!! =3

páání

(tess, 26. 12. 2008 16:03)

hmm. tak tohle je jedna z těch drsnějších povídek. ale byla napsaná tak úžasně, že sem to přečetla jednim dechem. moc se těšim na dalšího oogamiho. mám tvoje povídky moc ráda.

super

(didi, 26. 12. 2008 14:49)

to bylo super bude nejaký pokráčko